Galt-jurty, tepla voda a postel :)
Je zcela normalni vybrat si pro dovolenou vyznamne letovisko, historicke mesto, ci prirodni zajimavosti. My si zvolili miniaturni vesnicku kdesi uprostred mongolske stepi. Z mini vesnicky se vyklubalo treti nejvetsi mesto kraje s 5138 obyvateli.
Prijizdime k veceru a nasim hlavnim cilem je nalezeni Ganzorika (Mongola, ktery pro nas zarizuje vyrobu jurt a komunikaci s mistnimi obyvateli). Nahoda tomu chtela, ze zastavujeme primo pred hotelem, odkud se vybihajici muz predstavuje jako Ganzorik. Zdravi nas cesky a je rad, ze jsme konecne dorazili. Prubezne jsme ho informovali o nasi poloze, ale diky cestovni rychlosti 80-150km denne nam vse trva trochu dele nez jsou v Mongolsku zvykli- ovsem mistni cestuji Gaziky, UAZy a podobnymi ctyrkolkami.
Ganzorik pro nas jiz zajistil hotelovy pokoj- po mesici na ceste budeme spat v posteli. Hotel je dvoupatrova drevena budova, kde postele jsou jako pro panenky, ale pri trose dobre vule se smotani do klubicka krasne vyspime. Jeste vecer se seznamujeme s Ganzorikovou zenou, ktera take rozumi cesky (oba zili nejakou dobu v CR) a take Seizmou, manazerkou dilen na vyrobu jurt. Celi nedockavi se jeste za soumraku vydavame k mistrovi - uz 40 let vyrabi jurty tradicnim zpusobem. Na vyrobe se podili cela rodina. Muzi pracuji se drevem- rezou late, ohybaji soucasti sten, ktere potom spojuji hovezi kuzi, ohybaji tono (kruhovy otvor ve strese). Zeny mezitim motaji provazky z ovci a jaci vlny. Vse je rucne delane.
Druhy den rano nas prijal sam starosta mesta, je rad za projekt, ktery nabizime, vypravi nam o mestecku, lidech a behem celeho dne nas doprovazi pri prohlidce dilen. Pripadame si jako vyznamna delegace z Evropy. Odpoledne jsme pozvani do mistnich termalnich lazni. Puvodni zamer vydat se Oldou a Laduskou pada ve chvili, kdy se dovidame o brodu s vodou po kolena. Ganzorik behem chvilky sehnal nahradni dopravu- UAZ. Alespon si vyzkousime prave mongolske cestovani. Jeste nez vyjedeme je treba se na cestu posilnit- vodkou Cingischan- prvni panak jde ridici na kuraz, ostatni pasazerum, aby se nebali. Pripadame si jak na horske draze, chvilema je videt z okynek nebe, chvili zeme...Termalni lazne vypadaji jako rekreacni strediska z dob pred rokem 1989, jen misto chaticek tu stoji jurty. Jakmile se v jedne z nich ubytujeme, jdeme do lazne. Prameny se 42 stupnu teplou vodou! Nadhera! Cachtame se asi hodinku a uzivame si teplicko. Po koupeli nas ceka tradicne pripravovane maso. Mongolove vari/pecou/dusi maso ve velke bandasce (jak u nas na mleko), do ktere nejprve daji nahrate kameny. Stridaji pak vrstvy nasoleneho ovciho masa a kamenu, cela bandaska se pak nahriva asi hodinu a pul na ohni. Pak uz jen masisko oddelit od kamenu a pustit se do nej. Velmi nas prekvapilo, ze se maso jedlo samotne- bez chleba, zeleniny, cehokoli. Kazdy jsme dostal kost na ohlodani. Za nejvetsi lahudku jsou povazovany poradne tucne kousky. Vse se proklada vodkou ci v nasem pripade slivovici.
Po velmi vydatne veceri jsme postupne odpadavali do postylek, ani nebylo treba pocitat ovecky, abychom usnuli, nebot jsme jich meli jeste plne zuby a briska. Na dobrou noc nam Saizma zpivala tradicni pisne, z jejiho nadherneho hlasu nam behal mraz po zadech.
Z mistnich masisek jsme jiz ochutnali: kravu, kone, ovci a nekteri z nas i sviste. Svisti maso bylo "skutecnou lahudkou"- nastesti kluci maji dostatecne silny zaludek :-)
Rano nas prekvapili ciste evropskou snidani- byly dokonce i palacinky a sladky caj:-) Cestou zpet do Galtu jsme se zastavili jeste u ridicova bratra, kde jsme si pojezdili na mongolskem mini konikovi, nekteri z nas courali nohy temer po zemi.
V Galtu jsme se rozdelili na dva operacni tabory- kluci resili jurty- jejich kvalitu, rozmery, malovani atd. Holky se na 2 hodinky zmenily v automaticke pradlenky a drhly spinave obleceni u potoka. Vse jsme stihli nez se prihnala bourka, ktera nas vyplavila i v prvnim patre hotelu. Ne vyskou vody, ale deravou strechou :-) A nekteri se citili jako ve stanu.
Posledni den v Galtu doladujeme pripravy na dalsi cestu- zasoby jidla, vody, ususeni veci atd. Ceka nas ted cesta do Ulanbaataaru, coz je 700 km z toho 400 km po klasickych mongolskych dalnicich- tedy nasich polnackach, zbylych 300 km snad po asfaltce. Krasne 4 dny na cestach :-)