Cestou necestou, polem nepolem...
...jedu za jurtou se svym Zigulikem.:-]
Po ceste z Olgii pres puste kamenite planiny dochazi k prvnimu velkemu "zraneni" cerveneho Zigulika, ktereho kluci prekrtili na Ladusku - je zlomena zadni stabilizacni tyc mezi koly, tzv. panhartka. Na miste neni mozne ji opravit, navic v momente zlomeni se pres nas zene snehova boure. Opatrne tedy jedeme dal, zadni kola Ladusky se vlni a tak se nase cestovni rychlost blizi 15 km/hod. Cestou sice narazime na cihelnu, ale tam nam tyc neumi svarit, proto pokracujeme dal, nejblizsi "mesto" je vzdaleno 130 km.
Protoze nam dochazi voda, zastavujeme u jedne z jurt, ktere jsou po ceste, abychom se poptali, kde ji nabrat. Jurta je kazasska a stoji u ni muz s orlem na ruce. Neodolame a orla fotime, kazdy z nas si ho podrzi na ruce. Je to neuveritelne mit tohoto majestatneho ptaka s obrovskym rozpetim kridel na predlokti a koukat mu do oci... Mistni jsou moc mili a zvou nas do jurty na caj - poprve tak mame moznost ochutnat caj, ktereho uz se dale "nezbavime" - jde o cerny caj se soli a ovcim mlekem. K tomu ochutnavame dalsi misti lahudky - smazene slane koblizky, specialni kozi syr a podobne. Kochame se vnitrnim vybavenim jurty i krasou mongolskych divek.
Vecer nas ceka serie brodu, ktere musime projet. Posledni brod je opravdu vyzva, v aute zustava jen ridic, my ostatni vodu prekonavame pesky, abychom autum ulehcili. Voda se vali pres kapotu, Ziguliky maji vyfuky ve vode a po prejezdu se jeste dlouho vali z aut para.
Rano nas ceka modra obloha, zmrzla voda v kanystrech a pohled na velbloudy. Mneme si oci, jestli se nam to nezda, ale opravdu - kousek od stanu se popasa stadecko velbloudu! Tato elegantni zvirata nas provazeji celym dnem - nektera stada se pasou na uboci hor, jina prechazi pres cestu a vubec se nas neboji...
Odpoledne prijizdime do Khovdu, kde je autoservis, zde nam svari panhartku. Mezitim se objevila dalsi zavada - praskla trubka s brzdovou kapalinou. Toto vse potrebujeme opravit. V servisu jsou velmi ochotni, ale po kratke chvili prestava jit proud. A tak se sedi pres dve hodiny na dvore, hraji se karty, vari se jidlo a ceka se, az zase se budou moct pustit opravari do prace. Se soumrakem se elektrika opet dostala do Khovdu a tak sledujeme neuveritelne divadlo - mongolskeho svarece. Misto svarovaci kukly ma satek pres oblicej a slunecni bryle. Vse ale kvalitne spravi, platime 20 000 tugriku [cca 300 Kc] a odjizdime.
Dalsi den se dostavame k pruzracne modremu a obrovskemu jezeru, kde stoji termalni lazne. Vecer neodolame a koupeme se. Je slane a tak mame pocit, ze se cachtame v mori. Na plazi je jen par lidi, voda je studena, ale uzasne cista. Nasleduje slavnostni narozeninova vecere pro Krisota [dostavame rybi chusu, ktere je skvele, protoze v nem neni ani kousek kozy ci ovce]. Rano navstivime posvatne mineralni prameny - je jich tam hodne, kazdy leci jinou cast tela - oci, zuby, zaludek, jatra, ledviny, ... Pro jistotu ochutnavame od kazdeho.
Tento den se potkavame s dvema motorkari - jeden je z Anglie, druhy ze Svycarska. Jsou moc mili, anglicky pokecame a rozjizdime se. Vecer se ale potkavame na navsi vesnicky, kde se Anglican snazi opravit motorku. Nedari se mu to a tak ho odtlacime kousek za vesnici, kde spolecne zakempujeme. Prichazi vetrna boure, mame strach, ze odletime i se stany a motorkou. Rano se spolu s Cajdou snazi motorku opravit, coz se jim po 3 a pul hodinach podari. Je zima a fuci. Odjizdime s tim, ze se potkame na obede v nasledujicim mestecku. Ale asi po 500 metrech Olda [bezovy Zigulik] odmita jet dal, zacina prset a tak se opravuje pod plachtou. Je neco spatne s elektrikou. Cajda Oldu spravi, ale ten se rozhodne, ze tento studeny a destivy den je idealni na poruchy a proto cely den prubezne stavkuje. Cajda prohlasi, ze "uz se hrozne tesi do Ruska do autoservisu", neb "uz to nechce spravovat"...
Brzy odpoledne pri prujezdu narocnym bahnitym terenem se na Ladusce zlomi druha panhartka, nastesti vsak ve chvili, kdy jsme prijeli k "restauraci se svarecem" - prakticka kombinace. A tak si davame vyborne jidlo v jurte, mezitim je Laduska svarovana a opravovana. V jurte vladne pohoda, sebehne se asi 15 lidi a my si pripadame jako v divadle, vsichni si nas pri jidle prohlizi. Po obede jeste hrajeme na kytaru a zpivame - chvili my cesky, pak zase oni mongolsky - nadhera.
Blizime se pomalu do Galtu - opet se umoudri pocasi, takze oschnou cesty a to pro nas znamena prach. Prach je vsude - v aute, na sedackach, ve vecech, v jidle, v obleceni, ve vlasech... Nastesti mongolske cesty nevypadaji jako u nas - jeden pruh v kazdem smeru, ale asi 8 pruhu v libovolnem smeru. Proto obcas jedeme vedle sebe a neprasime si tak primo do obliceje.
Zaver cesty do Galtu vsak neni uplne jednoduchy - musime prejet pres reku, ale neni tu most! Tedy, jeden najdeme, ale zacina 3 metry od cesty, takze nejde prejet, voda je hluboka po kolena, coz je pro nas nesjizdne. Jeden motorkar jedouci na svatbu nam nabidne, ze nam ukaze cestu - a dovede nas opet k brodu s pul metrem vody. Sam zvedne nohy az nad hlavu a reku prejede. Koukame na nej, jak na nas mava, at ho nasledujeme. Kroutime hlavou a obracime to. Tudy cesta nevede. Jedeme po ceste napadne pripominajici emental, kde diram proste nejde uhnout - jsou uplne vsude. Po dlouhe dobe a neuveritelne obtizne ceste prijizdime ke krasnemu betonovemu mostu - jakoby tu vubec nemel co delat. Odtud uz jen 12 km do Galtu. Konecne!