Cesta rovinou a Moskva

Od posledního příspěvku utekla už spousta vody. Možnost dostat se na internet v Rusku je dost omezená, většinou na poštách, kterých jsme navštívili hned několik: na jedné měli vypnutou elektřinu, na další nešel internet a zachránila nás až knihovna, odkud nás vyhodili dřív, než jsem stihli napsat maily- obědovou pauzu je třeba dodržovat.

Cestu mezi Novosibirskem a Ufou jsme si pro velký úspěch zopakovali i při cestě zpět domů. Stejná cesta ovšem neznamená stejné zážitky. Počasí nám opět přálo a nám se zachtělo koupání v teplěší vodě než byl Bajkal. U jezera, kde jsme zastavili,bylo sice již obsazeno- místní týpci si vyrazili na lov kačen- kluky hned uctili pořádným stakanem vodky. Odmítání, že voditel nemůže pít, nemělo žádný smysl. "Tady jste v Rusku, tady je to taková národní tradice." Týpci se rozhodli, že když jsme na takové dlouhé cestě, že nám dají malý padarok. Na chvíli se zahleděli do mraků, vytáhli pušku. Prásk! A šli pro kachnu do jezera. A tak jsem stáli na břehu slaného jezera s radonovým léčivým bahnem, v rukou drželi ještě teplou kachnu a přemýšleli, co bychom s ni tak mohli udělat. Pohled na nás byl asi dost zoufalý. Jeden z lovců se k nám přitočil a se slovy: "Ta už neobživne," kachnu vykuchal. Večer jsme si pak kachnu pekli v alobalu a s cibulkou. Delikatesa!!

Následující večer jsme pak strávili u zatopeného lomu, kde jsme se koupali již na cestě do Mongolska. Krásný teplý večer. A také servisní pauza- vyprat, uvařit, opravit, co je polámané. A hurá dál. Zpátky do Evropy. Po 38 dnech se vracíme z Asie. Stačilo překročit Ural. Směřujeme na Moskvu, teď již nám neznámou cestou.

Než dojedeme k hranicím Ruska a EU dostaneme dvakrát poslední varování od policie, co se dopravních přestupků týká. Nejprve Ditka v Ladušce za předjíždění v zákazu předjíždění, potom Danka s Oldíkem za rychlou jízdu. V obou případech nás neznalost ruského jazyka, případně hraní si na hloupé blondýnky zachránilo od pokuty. Poprvé se policajt pokoušel vysvětlit, co jsme provedli, byl tak bezradný, že vytáhl pravidla silničního provozu a nalistoval příslušnou značku. Danka s Radimem dalšího strážníka odzbrojili dotazem: "Do you speak English?" Než aby se s námi složitě domlouvali, pohrozili nám prstem a pustili.

Každým dnem jsme lámali traťové rekordy- dosavadní maximum je 803 km/den

Byla by škoda, když už cestujeme přes širou ruskou zem, nenavštvit Moskvu. Ráno jsme si přivstali, abychom se vyhnuli největší zácpě a postupně jsme se prokousávali přes jednotlivé okruhy do středu města, k první stanici metra. Stanice Partizánská. Do cestra jsem cestovali jednou z jedenácti drah místního metra. V ruském metru je každá stanice zdobená sochou či plastikami. Naše první kroky směřovali k Rudému náměstí, kde jsme zůstali překvapeně stát. Bylo menší, než jsme si mysleli. Tento dojem byl ještě umocněn tribunou, která byla nachystaná pro přehlídku vojenských kapel. Díky této přehlídce byly zavřené všechny okolní památky- Kreml, mauzoleum Lenina i Chrám Vasilije Blaženého. A aby toho nebylo málo, nebe se trhalo a v cárech padalo k zemi, sychravo nevlídno. Prošli jsme se po okolí Kremlu- všude stojí ohromné budovy, rozlehlé parky, vše ve velkém stylu. MOskva vždy dokazovala, že je hlavním městem velké země, vše působí megalomensky, honosně a středoevropan zvyklý na historiská centra měst s křivými uličkami si zde přijde poněkud ztracen. Nejstrarší obchodní dům z roku 1909 je výkladní skříní luxusu a rájem místní smetánky, dokonce novomanželé se sem chodí fotit pod umělé stromy. Opět jsme si potvdili, že v Rusku je možné skutečně vše, když jsem v parku potkali metací četu ženských, které drhly rudé kostky mydlinkama a týpek za nimi vše oplachoval. Čistota na prvním místě. Dojem z Moskvy vylepšila studentská sklepní hospůdka, kam jsme se schovali před bouřkou.

Pak už zbývalo vymotat se po mnoha proudých obchvatech z města a uhánět k hranicím.