Ulaanbaatar podruhe

 Tento clanek jen doplni informace, ktere jiz napsal Krisot.

Takze: po 1620 km bez asfaltu jsme si konecne uzili jizdu po rovne asfaltove silnici. Po 4 dnech jizdy jsme dorazili do "toillet of Mongolia" tedy do Ulaanbaataru. Kdyz si zvyknete na klid a ticho a cisto nadherne prirody, je pro vas betonovy kolos precpany neustale troubicimi auty ponekud sokujici zazitek. Centrum UB se tvari jako moderni velkomesto, zato po par [kilo]metrech na vas cekaji jurty, prasne cesty a spina. Proste des...!

Meli jsme zde hlavni cil vyresit Liborovu motorku, aby se na ni mohl pohodelne pohybovat. Kulturne poznavaci cinnost jsme si splnili navstevou klastera Gandan [26 metru vysoka socha Buddhy cela zlata udela dojem...], stare trznice [koupite zde vse od koralku, cerstveho masa, zaclon az po dily na motorku a stare motory vsech typu] a Narodniho mongolskeho muzea [teplo a pritmi nas sice uspalo, ale chvilka historie to prece jen byla..].

Ani s kulturou se to nesmi prehanet a tak jsme po 4 dnech nadsene vyrazili zpet do "bezpecne divociny", jak to nazval Michal.

Posledni mongolske kilometry nas Libor doprovazel na motorce, nase cesty se rozdelili a my ve ctyrclenne sestave [Ditka s Michalem v Ladusce a Danka s Cajdou v Oldikovi] padili smerem k hranicim.

Stejne jako vstup do zeme i jeji opusteni nebylo jednoduche a bylo zkouskou trpelivosti, pevnych nervu a nakonec taky asertivity.

Na hranicich jsme stravili celych 7 hodin. Marne jsme se snazili prijit na system, jak se zaradit do fronty a vjet do celniho prostoru. Po trech hodinach jsme se dostali za prvni branu a zdaleka nebylo vyhrano. Zahrali jsme si hru "Sezen si 4 mongolska razitka", coz obnaselo 4x kontrolu auta a pak uz jen hadku na hranicich, ze z te fronty se proste nehneme ani o pid. Na ruske strane ale nebyl zadny problem, v den vyroci vpadu sovetskych vojsk do Ceskoslovenska jsme slavnostne [a radostne] vstoupili do Ruska.