Jedeme domů....

Z Moskvy jsem uháněli k posledním hranicím, které nás cěkaly na cestě. Rusko-Lotyšská hranice, tedy vstup do EU. Před hranicemi jsme znejisteli, přece jen povinnou registraci každé tři dny jsem nedělali, ale sbírali jsme razítka na poštách, aby bylo vidět, že jsme se po celou dobu 14 dní v Rusku pohybovali. Hledání emigračního úřadu nepřineslo žádné ovoce a tak jsme dál čekali v řadě. Projeli první závoru- auta jsou v pořádku. Druhá závora, kontrola pasů, víz....Dostáváme razítko. Pasy máme v ruce. Závora se zvedá! Hurááá na registrace si nikdo nevzpomněl. Opouštíme Rusko! Tak teď už budem skoro doma-  EU. Před lotyšskou stranou hranice je obrovský bilboard se šktlým mlékem, masem a mléčnými výrobky. Potravinami, které jsou zakázané do EU dovážet. Stačil by jeden důkladnější pohled do kufru Ladušky a toto všechno byste tam objevili. Celníky ovšem mnohem více zajímali kanystry s benzínem na zahrádkách. Povolené množství je 30l v nádrži a 10l v kanystru. My máme plné jak nádrže, tak kanystry. Poslední rubly jsme utratili za benzín. Po chvilce dohadování, přepisování formulářů dostáváme zpět pasy s razítkem a můžeme jet. Celníci nás vyprovází s výrazem: "Kdyby se někdo ptal, tak my jsme vám to razítko nedali"

Kempíme kousek od hranic na břehu jezera, který je po celodenním dešti rozbahněný, což se málem stalo osudné Ladušce, které se nám trochu zahrabala.Ráno se počasí trochu umoudřilo, balíme mokré stany, vlhké spacáky a rozhodujeme se pro zajížďku do Rigy a k móóóřu. Riga je kouzelné straé město s křivými úzkými uličkami, spoustou kavárniček, malých obchůdků....město podle našeho gusta. Jedeme výtahem na věž kostela, odkud se rozhlížíme po celém městě. Už jen chybí jen koupačka v Baltu. Krásná písečná pláž, boudička plavčíků, pruhovaná závětří, dřevené chodníčky.....a taky liják, vítr, zima, velké vlny... Z koupání nic nebylo :) jen chvilku jsme obdivovali umění místních surfařů, kiterů.

Riga-poslední zastávka dávno zmizela za námi, směřujeme do Litvy, Polska a domů. Silnice jsou v pohodě, aut také nejezdí moc. Posledni noc ve stanu trávíme v Litvě u rybníčku. Ráno skáčeme do aut, posledních 950 km a jsme doma. Cestou přes Polsko se shodujeme, že nejhorší řidiči jsou právě v Polsku. Dvojitá plná čára evidentně znamená- dávej si dvakrát tak velký pozor. Předjíždí se vlevo, vpravo. Červená nebo zelená, však je to jedno. Nicméně chvíli před půlnocí překračujeme české hranice. Jsme doma!!!! Na ceduli "Olomouc 70km" zíráme jako ve snu. Dojíždíme ke kamarádům, kteří pro nás již chystají welcome party. Po 2 měsících spíme v postýlkách, dáváme si horkou sprchu....a vůbec všechny takovéty běžné věci, které ani nevnímáme dokud je máme :)

Bylo to krásné! Nezapomenutelné! .... a povídání o cestě bude na dlouho :)

Stručné shrnutí na závěr:

celkem ujetých km: 17 767 km

počet dní na cestě: 54

denní minimum km: 89 km

denní maximum km: 950 km

Nejjižnější místo: Ulaanbaatar

Nejvýchodnější místo: Ulan-Ude

Nejsevernější místo: Kazaň

Nejzápadnější místo: Brno

defekty: 0

úplatky: 0

pokuty: 0

zranění/ nemoci: 0